MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


27. DEN, 16. 3. 2001, PÁTEK - Z DEVILS MARBLES DO MT. ISY

Kohouti nám udělali budíček už asi ve čtyři hodiny ráno. Pavel to už nevydržel a šel na záchod bojovat s havětí a pavučinami. Jako nejpoužitelnější se prý ukázal záchod pro invalidy. Přesto byl Pavel jediný, kdo si ráno takto ulevil. Protože s námi ráno vstali i mravenci, honem rychle balíme a bez snídaně už kolem páté mizíme dál na sever. To je náš ranní rekord. Ale Barrow Creek už nikdy více !!!

Před osmou už jsme u Devils Marbles, přesněji v Devils Marbles Conservation Reserve, což jsou gigantické zaoblené balvany z červené žuly roztroušené v mělkém údolí pohoří Davenport Ranges. Vznikly asi před 170 mil. lety, kdy byla láva těsně pod zemským povrchem stlačena do těchto koulí, jež se potom vlivem postupné eroze vrchní vrstvy horniny takto obnažily. Protože je docela brzo ráno, jsme u Ďáblových kuliček pouze my a jeden malý mikrobus. Máme tedy dost času si všechno v klidu prohlédnout. Vyfotili jsme se u největších koulí, já jsem dokonce vyšplhal mezi ně, našli pár velkých pavouků s pavučinami, do kterých jsme se málem zamotali a vyrazili dál.

Po cestě, a je to tak vlastně celým vnitrozemím, míjíme dopravní značky s nápisem FLOODWAY (jde vždy o mírný pokles silnice pod okolní rovinu, kudy v období dešťů a tedy i záplav odtéká voda), ale nikdy silnice zatopené nebyly. Až dnes. Vypadá to, že je na silnici tak maximálně 10 cm vody a tak vysazujeme Mirku s kamerou, protože se Pavel rozhodnul pro trochu akční průjezd. Rozjíždíme se, vjíždíme do vody a najednou BUM, rána jak z děla. Málem jsme mysleli, že jsme urvali kolo. Pavel totiž trefil zrovna tu největší díru, která byla pod vodou schovaná. Silnice jsou holt v těchto místech, kde často teče i prudší proud vody, dost rozmlácené. Takže vzápětí zastavujeme, abychom zkontrolovali auto. Vypadá to, že je všechno v pořádku. Měli jsme ale pořádnou kliku. Jedeme teda dál do Tennant Creek, kde bereme plnou a ptáme se na přehradu, kterou Mirka objevila v průvodci. Kluk u benzínky mi kreslí plánek jak se tam dostat, je to v podstatě po cestě. Přehrada Mary Ann Dam je evidentně rekreační oblastí pro obyvatele blízkého města. Voda je ale pěkně zahumusená, takže z koupání nic není. Jinak je tu ale prázdno, jak by také ne, je dopoledne ve všední den. Spojujeme opožděnou snídani s obědem a potom se sprchujeme v objevených sprchách. A teče dokonce i teplá voda. To je tedy komfort. U nás by bylo všechno už dávno zničené a rozkradené. Je to balzám po dnešní noci. Nezdržujeme se ale zbytečně dlouho a jedeme dál na Three Ways. Na této významné křižovatce v centru Northern Territory odbočujeme doprava na Barkly Hwy a valíme si to zase na východ, zpátky k Tichému oceánu. Projíždíme skrz požár, který řádí v pustině a vjíždíme do našeho dalšího australského státu, do Queenslandu. V městečku Camooweal zase tankujeme. Nezdá se to, ale od minulé benzínky v Tennant Creek jsme už ujeli asi 500 km. Silnice před Mt. Isou se pravidelně zužovala na jeden asfaltový pás, krajnice byli nezpevněné, písčitokamenité. A zrovna v těchto úsecích potkáváme nejčastěji australské roadtrainy. Musíme pokaždé zastavit pokud možno co nejvíc na straně, aby se roadtrain vešel celou svou šířkou na asfalt a nevysklil nám kamínky okna. Docela dobrodružství a očekávání, co se stane a jak to dopadne. Když se silnice rozšíří zase na normální šířku, žádné roadtrainy už nepotkáváme.

Dojeli jsme do Mt. Isy (Mt. Isa je průmyslové město a je závislá na největším stříbrném a olověném dole na světě. Ruda zde byla objevena v roce 1923 a v okolí jsou i jedny z nejvýznamnějších nalezišť zkamenělin na světě.), kde jsme našli super kemp i s bazénem. Máme časopis všech kempů v Queenslandu i s cenami a vybavením, takže máme z čeho vybírat. Dobré vodítko, bude se určitě hodit. Kemp sice stojí 21 dolarů, ale máme bazén, elektriku a dokonce vlastní sprchu a záchod. Na druhou stranu, je to 7 dolarů na jednoho a to je celkem levné. Takže jsme si vybalili a šli hned vyzkoušet bazén. Po vyráchání se v nádherně teplé vodě si dopřáváme každý dvojitou večeři potom v prádelně opět dopisujeme deníky. Pavel zjistil, že dneska ujel 894 km a je naštvaný, že to nevěděl předem. Jinak by prý těch 6 kilometrů do 900 najel po městě. Půlnoc se pomalu blíží a protože je zase dost teplo a déšť nehrozí, tak sundáváme tropiko a jdeme spát.

Ž 894 km      € Pavel